Proč vodu filtrovat?

Chlór, chlorované uhlovodíky a největší problém vody

Pitná voda obsahuje chemikálie, které vznikají při chlorování vody. Jsou to takzvané vedlejší produkty dezinfekce, kterých bylo již identifikováno více jak 700. Jejich kombinace je pro náš organismus nebezpečná, podobně jako mikroplasty, pesticidy nebo léková rezidua. Společně vytváří koktejlový efekt a ve svých negativních účincích se násobí.

Filtrace pitné vody přitom není jen otázkou chuti, zápachu nebo zbytkového chloru. Ve vodě se mohou vyskytovat také bakterie, pesticidy a jejich metabolity, PFAS, rezidua léčiv, mikroplasty a další nežádoucí látky. Jejich výskyt a koncentrace se liší podle zdroje vody i místních podmínek, proto AQUA VIVA ověřuje schopnosti filtrace laboratorními testy zaměřenými na konkrétní skupiny látek.

Proč jsou vedlejší produkty chlorace závažnou kontaminací vody? Rozdíl je v tom, že těchto látek je ve vodě až 1 000 x více než pesticidů a lékových reziduí. Tyto vedlejší produkty chlorace vody se stále zkoumají a již jich byly objeveny stovky a další stále přibývají. Přitom legislativa reguluje jen nepatrné množství z nich, takzvané trihalometany, THM, a z nich pouze čtyři. Do THM tak patří chloroform, dibromchlor methan, bromdichlor methan a bromoform. Je pravda, že tyto látky jsou v chlorované vodě nejvíce zastoupené, tvoří zhruba 45 % všech známých chlorovaných uhlovodíků a jejich karcinogenita je nejmírnější.

Stovky dalších látek v pitné vodě stanovovány nejsou, avšak jejich karcinogenní potenciál je extrémně vysoký. Například Mutagen X (zkráceně MX, chemickým názvem 3-chlor-4-(dichlormetyl)-5-hydroxy-2(5H)-furanon) je silně mutagenní vedlejší produkt, který vzniká při dezinfekci (chloraci) pitné vody. Patří mezi vůbec nejúčinnější látky poškozující DNA, které byly kdy testovány, a je odpovědný za neuvěřitelných 30–67 % mutagenní aktivity chlorované vody.

Proč se tedy voda chloruje?

Chlórování vody se provádí, abychom byli chráněni před šířením infekčních chorob a nezvladatelnými riziky plynoucími z jejich šíření, ale zároveň nás dezinfekce pomalu tráví mutagenními chlorovanými uhlovodíky. Proto vodárny balancují na tenké hraně, kdy na jedné straně nás musí ochránit před infekčními chorobami a na druhé straně musí podle aktualizované vyhlášky 254/2000 přijímat opatření k minimalizaci vzniku vedlejších produktů chlorace.

Chemický koktejl

V důsledku chlórování vzniká koktejl nebezpečných vedlejších produktů, jejichž synergický účinek na lidský organismus je nejasný. Víme ale, že účinky směsi těchto kontaminantů se násobí a je pak zcela jedno, zda jsou v nepatrných koncentracích. Vezměte v potaz příklad, kdy je ve vodě vedle obyčejného trihalometanu THM s koncentrací 0,5 ug/l ještě vedlejší produkt dezinfekce ze skupiny alicyklických C-DBP, které jsou přibližně 100 000krát více toxické než běžné THM a HAA. Stejnou toxicitu jako 0,5 ug/l THM má pouhých 5 nanogramů těchto látek na litr vody. To je neuvěřitelné.

Chlórované uhlovodíky

A o jaké látky se konkrétně jedná? Zde je stručný přehled vedlejších produktů chlorace vody:

Dezinfekce totiž reaguje s přirozenými nečistotami ve vodě a vytváří tzv. vedlejší produkty dezinfekce (DBP).

Tyto látky se dělí do čtyř hlavních skupin:

1. Běžné uhlíkové sloučeniny (C-DBP)

• Co to je: Jde o nejčastější produkty chlorování (patří sem např. známý chloroform).
• Rizika: Tvoří sice absolutní většinu všech zplodin ve vodě, ale naštěstí jsou na buněčné úrovni nejméně jedovaté.
• Na co si dát pozor: Některé z nich se snadno vypařují, takže je můžeme nejen vypít, ale i vdechnout (např. při sprchování). Pokud voda obsahuje jód, mohou vznikat varianty, které silně zapáchají po lécích a jsou výrazně škodlivější.

2. Dusíkaté sloučeniny (N-DBP)

• Co to je: Vznikají, když chlor reaguje se zbytky bílkovin (např. z řas nebo znečištění).
• Rizika: Jsou mnohem nebezpečnější a toxičtější než první skupina.
• Zajímavost: Patří sem látky, které se dříve používaly jako bojové či dráždivé plyny (chlorpikrin). V bazénech (kde reagují s potem či močí) zase mohou vznikat plyny, které se ve vodě rozkládají na prudce jedovatý kyanid.

3. Složité sloučeniny (Aromatické a alicyklické DBP)

• Co to je: Vznikají ze zbytků rostlin, dřeva nebo zbytků léků ve vodě.
• Rizika: Jsou to skrytí zabijáci. Ve vodě je jich naprosto zanedbatelné množství, ale jejich toxicita a schopnost poškozovat DNA je extrémní.
• Zajímavost: Nejznámější je látka přezdívaná "Mutagen X". Ačkoliv je jí ve vodě jen pár nanogramů, je zodpovědná za většinu rakovinotvorných účinků chlorované vody.

4. Anorganické zbytky (Oxyhalogenidy)

• Co to je: Látky, které nevznikají z organických nečistot, ale ze samotné dezinfekce (např. stárnutím dezinfekčních roztoků nebo při čištění ozonem).
• Rizika: Mohou být rakovinotvorné nebo narušovat schopnost krve přenášet kyslík, což je obrovské riziko především pro kojence (tzv. kojenecká anémie).

Závěrem: Text ukazuje, že ačkoliv se nejvíce hlídají a měří běžné látky z první skupiny, skutečnou zdravotní hrozbou pro lidskou DNA a buňky jsou nové, složitější sloučeniny, kterých je ve vodě sice minimum, ale jsou extrémně jedovaté.

Výkonnost a průtok

Nová AQUA VIVA kartuš vykazuje po instalaci zvýšený průtok, který se během krátké doby používání ustálí na snížené hodnotě, která odpovídá tlaku vody v distribuční síti v daném místě. Adsorbent ART CARBON použitý v AQUA VIVA filtrech je pružný a tlak vody jej stlačí, čímž uzavírá kanálky adsorbentu a snižuje průtok vody. Tato vlastnost AQUA VIVA filtru je klíčová, protože pokud filtr není schopen autonomně reagovat na změnu tlaku v síti, je průtok vody při vyšších tlacích vysoký a snižuje se tak doba kontaktu vody s adsorbentem. To je typické pro granulované uhlí a monobloky z práškového uhlí. Na rozdíl od těchto filtrů se náplň AQUA VIVA chová "chytře": přizpůsobí se tlaku vody ve vaší síti a podle toho si zareguluje i průtok vody tak, aby byl vždy optimální.

Z hlediska kapacity odstranění volného a vázaného chlóru zvládne AQUA VIVA vyčistit 10 000 litrů vody. Z hlediska pesticidů a lékových reziduí je její kapacita podle koncentrace těchto látek 3 600–4 000 l a v případě nových kontaminantů jako jsou PFAS klesá na 1750 l. AQUA VIVA není schopna zachytit nízkomolekulární PFAS a proto je potřeba ji kombinovat ve dvojmontáži s naší kartuší ION, která tyto látky zachytává vedle např. dusičnanů, síranů a uranu.

To odpovídá době používání filtru průměrnou rodinou 6 měsíců. Po této době doporučujeme kartuš AQUA VIVA vyměnit za novou.