PFAS: Trifluoroctová kyselina v ČR
Trifluoroctová kyselina (TFA) je extrémně rigidní syntetická látka ze skupiny perfluorovaných sloučenin (PFAS), která nepodléhá přirozenému rozkladu a řadí se tak mezi tzv. „věčné chemikálie“. Do povrchových (i podzemních) vod a půdy se dostává primárně jako metabolit pesticidů a dalších látek obsahujících perfluorované sloučeniny.
V kontextu plošného znečištění vodního prostředí ukazuje monitoring povrchových vod, že nalézt dnes tzv. „TFA zero“ lokality (místa se zcela nulovým výskytem této látky) je velmi komplikované.
Výskyt a koncentrace v povrchových vodách Zásadním faktorem, který determinuje míru kontaminace povrchových toků kyselinou TFA, je intenzita komerční zemědělské činnosti v daném povodí. Z monitoringu v povodí Vltavy vyplývají následující poznatky:
- Silně zasažené zemědělské oblasti: Zdaleka nejvyšší koncentrace jsou nalézány ve vodních tocích v oblasti vodárenské nádrže Švihov na Želivce (např. Martinický, Sedlický či Blažejovický potok), kde se hodnoty pohybují v rozmezí 3 až 5 µg/l. V samotné povrchové vodě nádrže Švihov je koncentrace TFA poměrně stabilní a dosahuje 2 až 4 µg/l.
- Oblasti s méně intenzivním zemědělstvím: V tocích jako je řeka Malše nebo dolní tok Vltavy jsou zjišťované hodnoty nižší, typicky se pohybují v rozpětí 0,8 až 2 µg/l.
- Přírodně zachovalé oblasti: Znečištění je tak všudypřítomné, že se nevyhýbá ani tokům odvodňujícím oblast Šumavy. Ačkoliv jsou zde koncentrace o řád nižší než v zemědělských oblastech, TFA je i zde analyticky jasně detekovatelná (např. potok Světlá v Novém Údolí vykazuje 420,5 ng/l a Řasnice v Českých Žlebech 349,6 ng/l).
Vzhledem k tomu, že koncentrace TFA ve vodách dnes dosahují alarmujících hodnot, upozorňují odborníci na nutnost tuto látku vyhodnocovat i samostatně nad rámec běžných sumačních parametrů PFAS. Lze reálně očekávat, že širší hodnocení látek PFAS se zvláštním zřetelem právě na trifluoroctovou kyselinu se v nadcházejících letech stane předmětem mnohem přísnější metodické i legislativní pozornosti