Mikroplasty: Bioakumulace a vliv na orgány

Mikroplasty: Tichý pasažér v našich tkáních

Mikroplasty a nanoplasty se v těle chovají kumulativně. Přibývající důkazy ze zvířecích i lidských modelů jasně ukazují, že požitý plastový odpad bioakumuluje v savčích tkáních.

• Kromě dříve zmíněných reprodukčních orgánů a žláz s vnitřní sekrecí je doložena translokace (přesun) těchto částic přímo do lymfatických uzlin a dalších částí těla.
• Obzvláště varovná je jejich rozsáhlá akumulace v našich klíčových "čistících" orgánech – tedy v játrech a ledvinách.

Mikroplasty: Pokoření nepropustných bariér

Čím je plastová částice menší, tím je toxičtější a nebezpečnější. Drobné nanoplasty (částice v řádu nanometrů) se nezastaví v trávicím traktu, ale mají vrozenou schopnost prostupovat biologickými bariérami do krevního oběhu.

• Zásadním faktem je, že nanoplasty dokážou spolehlivě překročit dokonce i hematoencefalickou bariéru, která má za úkol chránit náš mozek před toxiny a patogeny.

Mikroplasty: Destruktivní a degenerativní dopady na jednotlivé orgány

Jakmile se mikro a nanoplasty v orgánech usadí, jejich působení je chronické, zánětlivé a degenerativní. Vystavení těmto částicím prokazatelně působí hepatodegenerativně, renodegenerativně, neurodegenerativně a enterodegenerativně. Co to přesně znamená pro naše tělo?

• Játra a ledviny (Hepatodegenerativní a renodegenerativní účinky): Hromadění plastů v játrech a ledvinách vyvolává nevratné oxidační poškození a lokální záněty. Velmi vážným důsledkem je narušení celkového energetického metabolismu a metabolismu lipidů (tuků). U zvířecích modelů (myší) vedla expozice ke snížení hladiny jaterních triglyceridů i celkového cholesterolu, ke změnám v lipogenezi a k celkovému snížení tělesné hmotnosti.
• Mozek (Neurodegenerativní a neurotoxické účinky): Přítomnost nanoplastů a mikroplastů v mozkové tkáni spouští oxidační stres přímo v lidských mozkových a epiteliálních buňkách. Na zvířecích modelech bylo prokázáno, že tyto neurotoxické účinky vedou k poruchám chování a ke změnám v mechanice pohybu.
• Střeva (Enterodegenerativní účinky): Sliznice střev představuje místo prvního velkého kontaktu s požitými plasty. Dochází zde k iontovým změnám, k narušení velmi citlivého střevního mikrobiomu a ke zvýšené sekreci ochranného hlenu.

Mikroplasty: Buněčná toxicita a imunitní poplach

Celý organismus vnímá uložené mikroplasty jako cizorodé vetřelce, což vyvolává trvalý fyziologický i oxidační stres a aktivuje imunitní systém.

• Mikroplasty a nanoplasty jsou prokazatelně cytotoxické pro lidské makrofágy, což jsou buňky tvořící naprostý základ naší imunity.
• Kromě toho studie in vitro prokázaly, že určité typy upravených plastů (např. aminovaný polystyren) mohou po vniknutí do krevního řečiště spustit nežádoucí aktivaci krevních destiček.

Zatímco věda dříve zkoumala pouze to, kolik plastu spolykáme, dnes se výzkum zaměřuje na to, kolik ho v nás trvale zůstává. Znečištění plasty již není jen problémem oceánů a půdy, ale stává se vnitřním problémem anatomie každého z nás.